John Hawken

Otázka : Před třemi roky jsme spolu dělali interview po ukončení jednoho z prvních týdenních kurzů, po kterém následoval dvouletý výcvik. Co se od té doby změnilo?

John : Ten výcvik byl začátek. Z těch, kteří výcvik zahájili, jej asi dvě třetiny ukončilo a to je velmi vysoké číslo. Byl to první výcvik v této zemi a ten je vždy nejtěžší. Museli jsme vytvořit energii, tantrickou energii. Ve skutečnosti jsem velmi potěšen, že hodně lidí pochopilo, o čem ta Tantra vlastně je. Nechali se inspirovat. Včera na závěrečném sdílení zkušeností jsme si všichni ověřili, jak moc se účastníci kurzu změnili. Udělalo se hodně práce.

Otázka : Pro vás je těžké přijet z Anglie a pracovat s tak odlišnými lidmi. Čím je to pro Vás zajímavé, pracovat tady?

John : Pracuji zde rád. Je to zde pro mě skutečně velice zajímavé. Je tu hodně zajímavé energie a lidé mají hodně entuziasmu. Když vyjdou ze schémat, překonají své zvyky, mají pak hodně energie a vitality a jsou citliví. Pro mě je tady při vyučování Tantry také zajímavé pozorovat české zvláštnosti. První problém je, že lidé zde přicházejí do skupiny a chtějí něco dostat a mají své představy, jak to má vypadat. Chtějí Tantru a přicházejí s očekáváním, že budou baveni. Že si to užijí. Ale v průběhu seminářů účastníci pochopí, že to není o tom, přijít a užít si sex, nebo prožít příjemné chvíle. Pro mě Tantra není "užívat si". Tantra je duchovní cesta. Je to léčení, učení, setkávání s výzvami a setkávání se sebou samým. Někdy prožíváte nádherné chvíle a někdy máte chvíle strašně nepříjemné. Někdy si říkáte, že jste sem vůbec neměli chodit. Je to jako horská dráha. Někdy jste úplně na vrcholu a někdy se propadáte na dno vaší propasti. Je to součást růstu a růst někdy zraňuje. Protože Tantra je výzvou pro vaše víry a pro navyklé způsoby myšlení. Je to někdy osvobozující, někdy příjemné a někdy si říkáte, že jste s tím neměli začínat. Je to cesta na hraně. V momentě, kdy jste na hraně, tak rostete.

Otázka : Jakou roli hraje, že na seminářích jste členem a součástí skupiny?

John : Učíte se také díky skupině. Ta je někdy příjemným zrcadlem a někdy zase zrcadlí vaše temné stránky. Někdy je to velký boj.

Myslím, že zájemci by měli pochopit, že Tantra je velká výzva. Protože pro někoho je Tantra součástí sexuálního turismu nebo sexuální revoluce. Ve skutečnosti je to cesta k tomu, být více otevřen. Například být více otevřen vlastní sexualitě. Ale je toho mnohem víc. Je to o vystoupení z forem, z našich omezení, a ta omezení, to není jen porušování různých tabu. Omezení se ztrácejí. Je to o převzetí odpovědnosti za život a přijetí srdce jako vnitřní autority. Následování srdce. To je ta nejvyšší autorita.

To mě přivádí k druhé části. Autorita. Myslím, že lidé zde jsou velmi rebelantští. Já to mám rád a někdy si to užívám. Ale někdy je to pro mě těžké, protože když něco učím, potřebuji aby lidé vstoupili do jiné zkušenosti. Do jiné formy. Aby udělali něco, co nikdy předtím nedělali. Ale lidé chtějí aby se to dělalo podle nich. "My bychom to chtěli takto" říkají. Ale já vím, že pokud to tak budeme dělat, není to Tantra. Nebo přinejmenším ta Tantra, kterou učím já. Takže pro mě je to někdy zajímavý tanec. Na jedné straně se snažím nebýt příliš strnulý, netrvat na svých představách "jak se to má správně dělat". A na druhé straně nechci dělat příliš velké kompromisy v tom, co skutečně potřebuji učit. Takže z toho možná vznikne nějaká "česká verze". Něco, co bude smícháno s místní kulturou. Ale to základní je, aby lidé porozuměli, o čem to je. Potřebuji, aby se lidé odevzdali té nové zkušenosti. Teprve potom si mohou udělat svůj vlastní názor a dělat to, co budou chtít. Mohou si ponechat svůj obvyklý, starý způsob jednání, anebo mohou začít s něčím novým. Ale na začátku potřebuji, aby se lidé odevzdali té naprosto nové zkušenosti. Není to jednoduché, protože lidé mají tendenci rebelovat a rebelování je důležitou součástí zdejší kultury. Snažil jsem se to respektovat, ale přesto jsem potřeboval učit a nedělat kompromisy. Byl to zajímavý tanec, to co jsem právě dokončil.

Otázka : Co mohou očekávat ti, kteří se chtějí zúčastnit vašich dalších kurzů.? Co se budou učit ? Sexuální praktiky ? Spirituální cestu ? Meditace ?

John : Snažím se lidi naučit - ukázat jim - že jsou energetické bytosti. Normálně se považujeme za fyzické bytosti. Ale je tady sexualita, která se nedá chápat skrze fyzikální zákony, přírodní zákony a tak dále. A máme v sobě spiritualitu. Naše spiritualita i naše sexualita je součást toho, že jsme energetické bytosti. A Tantra je studium, a především vlastní zkušenost, toho, co znamená být energetickou bytostí, která na sebe vzala fyzickou formu. Tantra je zkoumání vztahu mezi energetickou a fyzickou částí, mezi energetickým a fyzickým tělem. Tento prožitek ze zdravotního hlediska zvyšuje vaši vitalitu. Zvyšuje naši šanci být zdravý, kreativní. Na sociální úrovni nám dává možnost být nezávislý na společenských a hlavně na myšlenkových formách. Na úrovni sexuální, na úrovni našich vztahů, nám dává porozumění tomu, že jsme energetické bytosti, dává možnost, aby naše setkávání bylo citlivé k tomu rozměru, a abychom jeden druhému mnohem lépe porozuměli.

Bude nám jasné, proč může být setkání muže a ženy pastí, bojem. Můžeme být bdělí ve vztahu a pokud se naučíme zůstat jednotlivcem a přitom se oddat vztahu, zmizí potřeba boje za individualitu. Naučíme se přijmout to, co skutečně je. Místo toho, abychom se pokoušeli prosazovat něco, co jsme si vytvořili pouze ve své mysli, což je obvyklý způsob, jak naše sexualita funguje. My jsme plní takových názorů. Máme názor, co mají "praví" muži dělat, jak se mají "pravé" ženy chovat. A většinou se snažíme jednat podle toho. Tantra nás učí cítit, co skutečně je mezi dvěma unikátními bytostmi. A nalézt formu, která bude odpovídat té realitě, která se vytvořila mezi energiemi. Stane se, že někdy s partnerem chcete jen tak spolu sedět, někdy si chcete povídat, někdy chcete mít více potěšení ze sexu. A není mezi tím boj, protože cítíte, že to tak mezi vámi je. To je to, co se pokouším naučit.

Otázka : Tantra, kterou učíte je spíš pro páry nebo pro jednotlivce?

John : Mojí specialitou je práce s páry. Já jsem vlastně ve SkyDancingu tento systém práce s páry vytvořil. V Německu jsem jej zaváděl pět let a v Anglii osm let. Ale přesto nedávám žádné skupině přednost. Když pracujete se svým partnerem, tak náplní vašeho učení je zkoumání svých výzev v tomto životě. Protože to, co se máte naučit v tomto životě, stíny, které je třeba transformovat, obvykle pociťujeme nejsilněji v našich vztazích. V dlouhodobém vztahu se nejdříve setkáváme ve své ženě se svou matkou, nebo se svým otcem ve svém manželovi. Takže prostřednictvím partnerského vztahu vlastně řešíme nevyčištěné vztahy se svými rodiči. To je v terapii jakýsi axiom. Aspoň tak tomu rozumím. Ale je tam ještě něco víc. Skrze svůj vztah dostáváte "zrcadlení" toho, kdo ve skutečnosti jste. A jaké jsou vaše výzvy. Když se díváte do svého "zrcadla", může to být velmi tvrdé a tak si to chcete ulehčit. Máte tendenci to "nastrčit" na druhou osobu. A to samé se stane tomu druhému. Ale když máte pět vztahů a podobná výzva přijde pětkrát za sebou, je třeba to přijmout, převzít zodpovědnost a pracovat s tím. Takže řešením vztahů vlastně osvobozujete svou karmu od budoucího utrpení.

Takové "čištění" se ale odlišuje od tváře, kterou má vztah ve svých líbánkách, "medových týdnech". Protože když se zamilujete, (upadnete do lásky, říkají Angličané) následujete svá očekávání, své projekce, své pozitivní projekce, a doufáte, že to bude nádherné. A to skutečně funguje. Ale to je dobré jen k tomu, abyste vystavili základy vašeho skutečného partnerského vztahu. Aby se váš partner stal vaším přítelem, někým, s kým budete společně růst.

Když v kurzu pracujete jako singl, máte místo jednoho zrcadla mnoho zrcadel. Máte hodně významných setkání s mnoha různými lidmi a vyzkoušíte sebe sama tváří v tvář mnoha různým zrcadlům. To je stejně významné jako pracovat s jedním partnerem. Mám rád obě strany této práce.

Otázka : Je něco co chcete říct na závěr tohoto rozhovoru?

John : Mojí zkušeností je, že v průběhu výcviku a je jedno jestli je to v Německu, v Anglii, Francii nebo v USA, moje zkušenost je, že se účastníci stávají "měkčími" a "plynulejšími". Ztrácejí své "ostré hrany". A život se jim také stává "hladším", snadněji plyne. Místo neustálého setkávání se s lidmi v třenicích se naučí plynout s ostatními. Život je pak hladší, zábavnější, více tvůrčí.